Léčba glukokortikoidy negativně ovlivňuje střednědobou imunogenní odpověď na SARS-CoV-2 mRNA vakcínu u pacientů se systémovým lupus erythematodes

Autor: MUDr. Vlasta Raušová

Komunitní infekce jsou u pacientů s revmatickým onemocněním považovány za rizikový faktor. U zranitelných komunit s narušeným imunitním systémem, buď v důsledku chronické patologie nebo terapie zaměřené na autoimunitní onemocnění, je stále nedostatek údajů o účinnosti vakcín. 

Randomizované kontrolované studie hodnotící účinnost vakcín proti SARS-CoV-2 obvykle pacienty s revmatickým autoimunitním onemocněním vylučují, takže informace o účinnosti vakcín u této skupiny subjektů jsou omezené. Pacienti se systémovým lupus erythematodes (SLE) představují velmi zajímavou populaci, protože často vykazují faktory, jako je deregulace interferonu typu I, poškození funkcí lymfocytů a užívání imunosupresiv. Kromě toho virové infekce spouštějí jak produkci interferonu typu I, tak aktivaci B buněk, dva mechanismy, které jsou u pacientů se SLE často alterované, a proto pravděpodobně interferují s jejich imunologickou odpovědí na vakcíny.
 
Cílem této studie bylo zhodnotit střednědobou odpověď na očkování proti SARS-CoV-2 u pacientů se SLE (n=39) v různých režimech léčby ve srovnání se zdravými jedinci (37). Pacienti se SLE, ani zdraví jedinci neměli v anamnéze infekci SARS-CoV-2 a během posledních 3 až 6 měsíců dostali kompletní mRNA vakcinaci proti SARS-CoV-2. Střednědobá odpověď pacientů se SLE na očkování proti SARS-CoV-2 byla měřená titrem neutralizačních protilátek od 3 do 6 měsíců po vakcinaci. Několik experimentálních a epidemiologických studií SARS-CoV-2 naznačuje, že titr neutralizačních protilátek, jako náhradní marker ochrany, by se mohl použít stejně, jako u jiných virových infekcí.

Pacienti se SLE byli rozděleni do 4 linií: 1) pacienti se SLE, kteří se v současné době neléčí, 2) pacienti léčení hydroxychlorochinem (1. linie léčby), 3) pacienti léčení imunosupresivy (2. linie léčby) a 4) pacienti léčení biologickou léčbou (3. linie léčby). Ve všech čtyřech skupinách byla povolena léčba glukokortikoidy. 

Vakcíny Moderna a Pfizer byly v kontrolní skupině podávány zhruba stejně (46 % a 54 %), zatímco pacienti s lupusem byli převážně naočkováni vakcínou Moderna (69 %). Skupiny subjektů byly homogenní, pokud jde o časový interval mezi vakcinací a extrakcí vzorku (medián 3,4 měsíce).

Výsledky
·       Nejvyšší hladiny neutralizačních protilátek vykazovali zdraví jedinci (medián titru 1638,0) a pacienti se SLE, kteří se v současné době neléčí (medián titru 1361,5).

·       Léčení pacienti vykazovali výrazně nižší titry neutralizačních protilátek ve srovnání se zdravými jedinci: pokles odhadovaný na 73 % u pacientů užívajících hydroxychlorochin (léčba první linie; p = 0,0135), 56 % u pacientů ve druhé linii (p = 0,2218) a 72 % pro pacienty léčené třetí linií (p = 0,0104).

·       Multivariační analýza ukázala, že glukokortikoidy jsou faktorem, který je nejvíce asociovaný s klesajícími hladinami neutralizačních protilátek (pokles 75 %) u léčeného SLE.
·       Významné snížení titrů neutralizačních protilátek bylo pozorováno u pacientů léčených rituximabem, a to ve srovnání se zdravými jedinci (pokles 89 %). 

·       Nebyla nalezena žádná významná souvislost mezi titry neutralizačních protilátek a pohlavím ani typem vakcíny.

Závěr
Střednědobá odpověď pacientů se SLE na očkování proti SARS-CoV-2, měřená titrem neutralizačních protilátek, může být negativně ovlivněna užíváním glukokortikoidů a další léčbou zaměřenou na kontrolu závažnosti základního onemocnění. Tato snížená odpověď se pravděpodobně promítá do vyšší pravděpodobnosti infekce COVID-19. Potvrzení těchto nálezů u větších longitudinálních sérií pacientů se SLE může pomoci při formování doporučení v očkovacích protokolech pro pacienty se SLE, zejména pro pacienty v režimu glukokortikoidů a/nebo rituximabu.

Zdroj:
Silvia Garcia‑Cirera et al., Glucocorticoids´ treatment impairs the medium‑term immunogenic response to SARS‑CoV‑2 mRNA vaccines in Systemic Lupus Erythematosus patients, Scientific Reports | (2022) 12:14772 | https://doi.org/10.1038/s41598-022-18996-x