Ovlivňují antirevmatika riziko autoimunitního onemocnění štítné žlázy u pacientů s RA?

Autor: MUDr. Vlasta Raušová

Studie, recentně publikovaná v Journal of Internal Medicine, uvádí:

Po stanovení diagnózy revmatoidní artritidy vykazovali pacienti nižší incidenci autoimunitních onemocnění štítné žlázy, přičemž efekt byl výraznější u pacientů léčených chorobu modifikujícími antirevmatickými léky, zejména inhibitory TNF.

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy (AITD) je nejčastějším autoimunitním onemocněním v běžné populaci s celosvětovou prevalencí až 5 %. Prevalence tohoto onemocnění je dle výsledků předchozích studií vyšší u pacientů s revmatoidní artritidou (RA) ve srovnání s běžnou populací. AITD představuje jednu z nejčastějších komorbidit RA. Předpokládá se, že RA a AITD se vyvíjejí na základě komplexní souhry genetických a environmentálních faktorů. Jejich genetické pozadí se značně překrývá, včetně genů „vnímavosti“ zapojených do regulace T-buněčné odpovědi, kde sekvenční varianty v genech PTPN22 (protein tyrosine phosphatase non-receptor type 22) a CTLA-4 (cytotoxic T lymphocyte-associated antigen 4) a v HLA-lokusu výrazně ovlivňují riziko.

Ačkoli se chorobu modifikující antirevmatika (DMARD) běžně používají v léčbě RA, jen zřídka se používají k léčbě autoimunitních onemocnění štítné žlázy. Nové výsledky podporují hypotézy vznesené v předchozích menších studiích a to, že DMARD by mohly mít protektivní efekt proti rozvoji onemocnění štítné žlázy.

Této studie se zúčastnilo 13 731 pacientů s nově vzniklou RA, kteří byli v letech 2006-2018 zařazeni do švédského revmatologického registru (Swedish Rheumatology Quality Register). Pacienti byli přiřazeni podle pohlaví, věku a oblasti bydliště k maximálně pěti referenčním osobám z běžné populace 63 201 komparátorů. Sledování pacientů a jejich komparátorů ve studii probíhalo až do rozvoje autoimunitního onemocnění štítné žlázy, úmrtí, emigrace nebo do konce období studie, tedy do prosince 2019. Relativní rizika autoimunitního onemocnění štítné žlázy po stanovení diagnózy RA a při léčbě DMARD byla porovnána s riziky v běžné populaci.

Výsledky

• Po stanovení diagnózy RA se autoimunitní onemocnění štítné žlázy rozvinulo u 2,3 % pacientů ve srovnání s 2,9 % u komparátorů, což představuje incidenci 3,7 oproti 4,6 na 1000 osoboroků.
• Nižší výskyt autoimunitního onemocnění štítné žlázy byl výraznější při delším trvání RA. Například po 10-14 letech od diagnózy RA byl výskyt 2,9 vs 4,5 případů autoimunitního onemocnění štítné žlázy na 1000 osoboroků.
• Nejnižší riziko výskytu autoimunitního onemocnění štítné žlázy u pacientů s RA ve srovnání s běžnou populací bylo u pacientů léčených biologickými DMARD (bDMARD).
• Nižší výskyt autoimunitního onemocnění štítné žlázy při užívání bDMARD byl nejvýraznější u uživatelů inhibitorů TNF.
• Nižší výskyt autoimunitního onemocnění štítné žlázy po stanovení diagnózy RA je v kontrastu s předchozími studiemi, které prokázaly zvýšené riziko onemocnění štítné žlázy v souvislosti s RA.
• Snížené riziko onemocnění štítné žlázy po léčbě bDMARD však podporuje teorii, že imunomodulační léčba by mohla mít také vliv na ztlumení zánětlivých procesů, které mohou vést ke zjevnému klinickému autoimunitnímu onemocnění štítné žlázy.

Závěr

Výsledky studie ukazují, že ve srovnání s běžnou populací je u pacientů s RA léčených bDMARDs, zejména inhibitory TNF, sníženo riziko vzniku autoimunitního onemocnění štítné žlázy. Toto zjištění by mohlo být podnětem pro studie zaměřené na „drug repositioning“, tedy nové použití původního léčivého přípravku k alternativnímu použití.

^{Reference: Waldenlind K. et al., Disease-modifying antirheumatic drugs and risk of thyroxine-treated autoimmune thyroid disease in patients with rheumatoid arthritis, Journal of Internal Medicine, November 2023, 0; 1–9, https://doi.org/10.1111/joim.13743}